S každým dalším jarem klepe testosteron a jeho společníci hlasitěji na dveře mého lymfatického systému. V šestce a sedmičce se z klepání stává bušení.
Zájmy se radikálně mění. Více než Merkur a angličáky pozornost upoutávají mnohem oblejší tvary. Samostudium biologie a anatomie přináší první objevy. Samozřejmě, pouze teoretické.
Oddíl zalomených palců mě už nebaví.
pokračování →

V sobotu 18. 8. 2012 si na Chvalské tvrzi v Praze řekli své ANO Zuzana Seidlová a Vojtěch Nekvasil.
pokračování →

Vsuvka okupační.
Původně jsem nechtěl o dějepisu a politice psát. Ale tato událost, přestože s mou kariérou přímo nesouvisí, ovlivnila život několika generací zásadním způsobem.
S odstupem času získají dějiny snad až groteskní podobu. Jenže, je rozdíl dívat se na detektivku, když víte konec. A víte, že alespoň chytli vraha. Že se alespoň už smí říkat, kdo byl vrah, když už zůstal nepotrestán.
Ale je uplně něco jiného ocitnout se během noci uprostřed dějin. pokračování →

Chodím do čtvrté třídy. Dětská doktorka doporučí, pro zlepšení mého zdraví, méně sedět nad knihami a více sportovat. Současně mě školní doktorka vyřadí z tělocviku pro křivou páteř. Paradoxy moderního zdravotnictví. Měli mi toho tělocviku naopak naložit čtyřikrát tolik, teď už se to špatně dohání. pokračování →

Chodím na první stupeň základní školy. V té době bydlíme v krásném, velkém a prosluněném  bytě v Praze 6 –  Liboci.
Dolní Liboc je severozápadní okraj Prahy. Řady patrových rodiných domků se zahrádkami a tří a čtyřpatrové čižovní domy. pokračování →

V sobotu, krátce po druhé hodině odpolední,
si na podiu Východočeského divadla v Pardubicích,
řekli své ANO Dita Andělová a Martin Vencl.  pokračování →

SMENA 6. “Sdělano v CCCP”.
Kompaktní přístroj, průhledový hledáček, menší než klíčová dirka. Po exponování snímku musíte převinout film na čisté políčko několikerým otočením kolečka. Pak natáhnout závěrku. Připraveno k focení. Když nepřevinete, máte tuplák, dvě fotky v jedné. Tehdy to byla hrubá chyba. Dnes je to moderní umění. pokračování →

Jdeme do Zoo, celá rodina. To znamená, že jdu s foťákem. Nehrozí, že by se Vé někam zatoulala, zatím co budu čekat na ideální kompozici. Stačí  pět vteřin nepozornosti a … pokračování →

Jsem pořád ještě ten malej špunt. Ten, co se na fotce v minulém dílu tváří, že pije tajně tátovi pivo z lahve.
Samozřejmě ještě nechci být fotografem.
Chci být popelářem! pokračování →

Fotografování portrétu je pokaždé malá slavnost a hra.
Hra se světlem a stínem.
Hledání nejlepšího úhlu pohledu. pokračování →