SMENA 6. “Sdělano v CCCP”.
Kompaktní přístroj, průhledový hledáček, menší než klíčová dirka. Po exponování snímku musíte převinout film na čisté políčko několikerým otočením kolečka. Pak natáhnout závěrku. Připraveno k focení. Když nepřevinete, máte tuplák, dvě fotky v jedné. Tehdy to byla hrubá chyba. Dnes je to moderní umění.
Čas se nastavuje pohodlně na objímce objektivu.  Zaostřuje se nastavením vzdálenosti na stupnici, která je také na objímce objektivu. Clona se nastavuje nepohodlně pomoci malého kroužku kolem přední čočky. Expozice a zaostření se stanovuje odhadem.
Přístroj nemá expozimetr ani dálkoměr ani kličku na zpětné převíjení filmu do kazety. Používá se druhá kazeta, do které se film hned navíjí. Geniálně prosté. Zachrání mi to pár fotek před zničením při náhodném otevření přístroje. U Smeny totiž nejde poznat, jestli je v ní založený film nebo ne. Dvakrát cvaknout, dvakrát převinout a otevřít. Ejlhle film!
Canon, v době, kdy už bylo motorové převíjení součástí každé dražší zrcadlovky, přišel s geniálním nápadem. Film se, hned po založení, celý převinul na volnou cívku. Do kazety se navíjely naexponované snímky. Při náhodném otevření byl zničen jen poslední, ještě zcela neukrytý snímek.
Je mi asi osm let, mám svůj foťák. Táta mě trpělivě učí všechno, co o sám z fotografování umí. A umí toho spoustu. Je mnohem lepší učitel než pan Tausk. Maluje mi obrázky, schémata, jak funguje objektiv, závěrka. Ukazuje jak se zakládá film do vývojnice, jak se ředí vývojka na filmy. Je toho hodně, co se musím naučit. Můj táta má mimořádnou trpělivost, když kohokoliv něco učí. Škoda, že není učitel. Škoda pro naše školství, ale hlavně pro žáky, které neučil.
Fotím venku, když je hezké počasí. Filmy jsou málo citlivé, a objektiv není příliš světelný. V místnosti bez blesku to nejde vůbec. Ale je to můj foťák a beru sebou, kde to jde. Většina snímků se nepovede. Jsou špatně exponované, špatně zaostřené a nebo rozhýbané. Obvykle se sejdou všechny chyby v jednom snímku. Občas, s trochou štěstí je vše správně a snímek je vybrán, aby se z něho stala fotografie. Malá slavnost. Jedna nebo dvě fotky z filmu.

 

Tak samozřejmě neprobíhala výuka fotografování, táta nikdy nekouřil a z dýmky si zabafal tak jednou dvakrát za rok. Fotky jsou ze Štědrého večera, už nevím z kterého roku. Hrajeme si na námořníky nebo piráty. Doma byla pohoda a o tom ty fotky jsou. A další školní fotky tentokrát ze 3. a 4. třídy. Jako obraz své doby.
———————————– 

Měl tu být hlavně obrázek SMENY 6. Ale už jí dávno nemám a tak jí nemůžu vyfotit. Řeším odkazem na stránky, kde si o ní můžete nastudovat více.

Creative Commons License
This work, unless otherwise expressly stated, is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 3.0 Czech Republic License. Terms and conditions beyond the scope of this license may be available at jahelka.info.

Komentáře: 5

  1. Tahle tvoje série je úžasně nostalgická. A díky odkazu na Smeny jsem si aspoň našel, kterou jsem to vlastně vyrůstal a začínal fotit já (jakkoliv to skutečné focení přišlo u mě o spoustu let později vlastně až v digitální éře) – Smena 8M. A tátův Zenit M, se kterým jsem fotil ještě před pár lety (ale ten objektiv je bez silného přiclonění pekelný). Kam se poděla ta Smena netuším, bojím se, že ji naši při stěhování zlikvidovali…

  2. Nostalgie tam bude spousta. Jak jednou nad rendlikem vzpomínek řekneš: “hrnečku vař” vyvalí se kaše tolik, že to nejde sníst. Původně jsem myslel, že to bude tak maximálně jeden dva díly, ale naboptnalo to… Nicméně pomalu se blížím k první Praktice a taky se plánuju zastavit u Soneta Duo. A nevynecham ani kytary.

  3. Tu učitelku znám, jen si nevzpomenu na jméno a z dětí se mi vybavuje tvář kluka druhý zleva nahoře a dívenky, blondýnky také druhé ale zprava horní řada.Do Vlastiny jsem také chodila.Hledám něco o fotkách a narazím na tyto stránky.Jooo, svět je malý:-))

  4. Už jsem si vzoměla, nejmenovala se Šimková? pokud ano, bydlí v domě vedle.