Zateměná koupelna, červené šero. Ve vzduchu směs podivných pachů. Na pachy jsou fotografování a zejména fotochemie bohaté. Používám záměrně slovo pachy, jako společného jmenovatele. Od líbezných vůní po pekelné smrady. 

Na vaně deska a na ní misky s roztoky. Zvětšovák OPEMUS připomíná gigantickou černou hrušku zavěšenou na šikmé stonce ze stříbrného chromu. Promítá podivný obrázek na fotografický papír. Táta má v jedné ruce stopky a ve druhé kabel s vypínačem. V hrobovém tichu odtiká patnáct vteřin a  táta zhasne žárovku zvětšováku. Vyndá fotopapír z rámečku a opatrně ho ponoří do první misky. Papír se celý zkroutí, vypadá jako hořická trubička. Po chvíli se rozmotá a na dně misky je vidět temný obraz. Ještě chvíli a pak druhá lázeň, přerušovač. Poté ustalovač a pak tekoucí voda.
Pozdě večer nebo až druhý den se vyprané fotky leští v leštičce. Mokré fotky se  pokládají emulzí, obrazem, dolů na pochromovaný plech. Válečkem se vytlačí přebytečná voda. Plech s se položi na rozehřátou leštičku a připevní plachetkou napnutou na rámu. Za několik minut se ozve charakteristické praskání. Rám s plátýnkem se odjistí a fotografie skáčou z plechu. Pálí a je potřeba je pochytat aby nespadly do mokra. Zázrak je dokonán. Nejlepší fotografie půjdou do rodiného alba. Ostatní do krabičky.
Strávil jsem stovky, tisíce hodin v různých fotokomorách. Velkých jak sál i úplně malých. Často jsem toho měl plné zuby. Kolikrát jsem si říkal, už nikdy víc. Ten proces mě uhranul a nikdy mě nepřestane fascinovat. Poslední fotokomoru jsme měli ve studiu na Letné. To je už šest možná sedm let? Dnes místo u zvětšováku sedím před monitorem počítače. Už ne v červené tmě, ale alespoň v šeru. Digitalizací se fotografický proces vrátil zpět k fotografům. Profesionální fotografie se ještě před několika lety dělaly výhradně na diapozitiv. Práce fotografa končila stiskem spouště a doručením filmu do laboratoře. Úpravy už dělal scanerista nebo retušér v DTP studiu. Ale to moc předbíhám. Než založím do foťáku první film na diapozitivy mě ještě čeká dlouhá cesta. Zatím jen zírám na to kouzelné alchymistické představení. Drápek se zaseknul a zůstal držet.

Toto je poslední stránka z mého prvního alba. První fotoku v zavinovačce si jistě umíte představit.
Fotografie které vidíte jsou aranžované. Tátu napadl dobrý závěr první kapitoly. Jak je vidět, nemusel mě dlouho přemlouvat.
Lahev byla samozřejmě prázdná. U filmu se podvádí vždycky a na hercích se šetří. Tak už to prostě je.

Creative Commons License
This work, unless otherwise expressly stated, is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 3.0 Czech Republic License. Terms and conditions beyond the scope of this license may be available at jahelka.info.