Interkamera. Výstava fotografické a televizní techniky. Věřte nebo ne, video ještě neexistuje. Respektive, ne pro běžného spotřebitele. Jednou za dva roky se v POKOJF –  Parku oddechu a kultury Júlia Fučíka, dnes Výstavišti obě křídla Sjezdového paláce promění v TUZEX plný foťáků, objektivů, kamer, světel, televizní techniky a všeho toho haraburdí. Tedy bez možnosti cokoliv si koupit.

Pavel nás tam bere, celý fotokroužek. Z těch vitrín a světel a toho všeho se mi točí hlava. Je tam úplně všechno, alespoň tak mi to připadá. Věci, které znám jen časopisů a prospektů. Prospekty, stejně jako samolepky jsou mezi pány kluky vysoce ceněný artikl. Jako všechno, co je ze západu. Naše škola má v tomhle zvláštnost. Jsme blízko Letiště. A i v časech temnoty je letiště bránou do světa. Zavřenou, hlídanou samopaly, ale pořád bránou. A kdo je blízko brány, touží o to víc podívat se co je za ní. Kdo má rodiče na letišti, má i sem tam něco ze západu. A kdo má něco ze západu je king. Jedno co. Pastelky, tašku, boty, plakát. Cokoliv. Je to barevné, voňavé, cizí, exotické. Oblečení a muzika má nejvyšší cenu za akcii na pomyslné burze dospívání. Kdepak jsou loňské idoly? Čtyři s tanku a pes a Rumcajs s Mankou. Pár ošoupaných stránek z Neckermana, plakát z Bravíčka, to je nejtvrdší valuta.

Mam štěstí. Občas přijde balík s dárky od tety z Holandska. Teta ví o mé nové vášni a tak vždy přibalí pár prospektů a časopisů. Tisíckrát prohlídnuté, ošoupané. Canon F1, Olympus OM2, Nikon FM a FE. Obr Pentax 6×7 a král všech, Hasselblad.
Na Interkameře je najednou všechny vidím na dosah ruky. Tak blízko a tak nedostupné. Večer dlouho nemůžu usnout.
Jindy alespoň šmejdíme po obchodech Foto-Kino. Sortiment je hodně skromný. Foťáky z Ruska, předem nepřijatelné, a východního Německa. České Fomapany a ruské filmy CVEMA. Nepravidelně ORWO taktéž z NDR.
A jedna anomálie. Černobílý Fuji Neopan SS. Jak ten k nám z Japonska zabloudil? Bohužel nevíme, že i když má udávanou citlivost 21DIN/100ASA, ve skutečnosti je mnohem citlivější. Škoda, táta ho jednou koupil, negativy byly moc husté, moc tmavé. Byl zavržen. Když se později, na učňáku, dozvídám jak dobrý film to je a jak s ním pracovat, mávnutím kouzelného proutku zmizí z obchodů. Devizového proutku, přesněji řečeno.
Tátova Wera je víc u mě v než ve skříni. Smenu už nemůžu vzít mezi lidi, to by byl trapaaaas.
Čím víc mám nafocených filmů, tím víc mě štve, kolik fotek mám neostrých. Může za to foťák, co jiného. Samozřejmě, že nemůže. Chyba je vždy v obsluze.
Měl jsem víc trénovat odhad vzdálenosti a pevnější držení přístroje. Svuj malý díl viny na tom mají také nekvalitní Fomapany. V Hradci prominou. Citlivost byla někde kolem 17-19 DIN, jak se která várka emulze povedla. To nedávalo příliš velkou možnost zaclonit a získat tak větší hloubku ostrosti. Pokud nebyl náhodou krásný, slunečný den.
A já chci fotit pořád a všude. Hlavně tam, kde jsou spolužačky nebo kamarádky s oddílu. Blesk jsem samozřejmě neměl.
Blesk z čistého nebe. Doma na stole leží zánovní PRAKTICA! “Chceš jí?” “Tak je tvoje.” “A vrať mi Werru”. Bomba! Vánoce, když to nečekáte. Černá Praktica LLC, vnitřní měření expozice. Objektiv Pancolar, 1,8/50. Dveře do světa FOTOGRAFIE jsou otevřené dokořán!
Rodiče za mnou vždycky stáli. Myslím, že ten foťák jsem dostal za vytrvalost. Vytrvalost fotit a studovat všechno možné o fotografování. Byla to první činost, do které jsem se opravdu zakousnul. Navíc, jak jsem se o něco později od táty dozvím, chtěl být také fotograf. Tak jsem mu snad nepřímo splnil jeden z jeho klukovských snů.

__________________

Dvě fotky z tábora ve Vosím údolí.
Když jsem odešel z MOBY–DICKU alias Kočovníků, nemohl jsem s nim už také jet na letní tábor.
Jenže po těch vandráckejch letech jsem už byl s běžným táborovým systémem značně nekompatibilní. Ostatně, s většinou systému jsem stále nekompatibilní. Autoritami milován nebo zatracen. A poznal jsem tam Zuzanu Raisovou, instruktorku, nebo už byla možná vedoucí. O pár let poději jí budu fotit svatbu.
Školní fotka 8B, poslední původní sestava. Příští rok polovina odejde na střední školy a nás, co zůstanem, sloučí s áčkem.

 

 

Creative Commons License
This work, unless otherwise expressly stated, is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 3.0 Czech Republic License. Terms and conditions beyond the scope of this license may be available at jahelka.info.