S každým dalším jarem klepe testosteron a jeho společníci hlasitěji na dveře mého lymfatického systému. V šestce a sedmičce se z klepání stává bušení.
Zájmy se radikálně mění. Více než Merkur a angličáky pozornost upoutávají mnohem oblejší tvary. Samostudium biologie a anatomie přináší první objevy. Samozřejmě, pouze teoretické.
Oddíl zalomených palců mě už nebaví.
Tůry jsou delší a delší. Kytary často ani nebereme sebou. “V horách by překážely a stejně tam nemůžeme hrát, taboříme na černo v chráněné oblasti.”
Na stejných školních dveřích jednoho dne visí jiný malý lístek. Nevšimnul bych si ho, kdyby k němu nebyla přilepená fotka. Olympic v plné parádě na pódiu. Fotografický oddíl přijme nové členy s vážným zájmem o fotografování. Necelé dva decimetry čtereční upravené celuozy a trocha inkoustu mění mojí budoucnost.
Sbohem kanady, sbohem usárno! Greenhorny a Pacifik už před časem vystřídali Deep Purple a jednostrunný megahit Smoke on the watter.
To má na svědomí můj spolužák Jirka Míka. Rok byl s rodiči v Indii a kromě sošek slonů si přivezli mohutnou Hi-Fi aparaturu. Ze školy rovnou k Jirkovi. Rychle, než se vrátí rodiče a sousedi z práce. Zdi duní okna se třesou. Live at Jappan.
A Jirka už chodí do fotoodílu. Je rozhodnuto. Zakládáme první kapelu, budeme fotit a hrát. Geniální plán. Svět máme u nohou.
Pořád ještě mám tu Smenu 6, ale už mi nestačí. Pravda, ostatní jsou na tom podobně. Smena, Beireta a Pionýr, Corina nebo Ljubitěl na svitový film. Jirkův starší brácha Josef má dokonce Zenita.
Foto oddíl vede Pavel Konečný, právě studující VŠCHT. Pokud je optika jednou nohou klasické fotografie, je chemie tou druhou. Pavel má ve sklepě trvale postavenou fotokomoru a v brašně skvost. Asahi Pentax Spotmatic F. Japonská jednooká zrcadlovka s integrovaným expozimetrem. Objektiv SMC Takumar 1,4/50.
Tátova WERRA je v pohotovosti a kapesné mizí za filmy a papíry. S přibývající praxí se mi už daří odhadnout správnou expozici. Přesné zaostření je problém. Neumím dobře odhadnout vzdálenost.
Fotím všechno možné. Chci mít foťák stále u sebe. Nic mi nesmí uniknout. Když mi táta někdy nepujčí svůj, alespoň tu Smenu. Za tu se samozřejmě, jako každý správný teenager, stydím.
Hltám dostupné knížky o focení a několik svazků Československé fotografie. Myslím, že to byly ročníky 65, 67 a 69. Sem tam se v nich objeví i umělecký akt. Autory jsou obvykle Ludwig, Stibor nebo Taras Kuščinský.
Nemusím zdůrazňovat, že další drápek se zaseknul. Hluboko.
Časopis Československá fotografie samozřejmě v té době stále vychází a netrpělivě vyhlížím každé nové číslo. Ovšem akty už nemají na jeho stránky vstup povolen. Nebo jsou velmi velmi podivné.
“Neni tam nic vidět”, zhodnotí to můj, o několik let starší, soused z přízemí. “Přinesu ti jiný časáky, budeš koukat!” Ale nepřinesl a tak jsem nekoukal. Zatím.
Zato přinesl elektrickou kytaru. Jolanu Tornádo, červenou. Neměl ji doma do čeho zapojit. Chvilka práce s tátovou pájkou a už to ženeme přez náše nové Hi–FI rádio.
Tesla 830A, první československé rádio, které mělo VKV pásmo CCIR. S obří anténou na střeše jsme chytali Bayern 3. Mnohem lepší hudební dramaturgie než pseudohudební stanice Hvězda.
Zvuk Jolany je úžasnej, na sto mil od tátovy španělky. Ale do Párplů a Kissáků to má pořád daleko. O lampovém zkreslení kytarových aparátů nemáme ještě ani tušení. Laborujeme s různými vstupy a náhodou jsem zapnul předzesilovač pro gramofon. Vybuchuje supernova, z polic spadne váza, naštěstí do peřin. Brány vesmíru dokořán. Z Jolany je skutečné Tornádo. Mám strach aby to nepotrhalo repráky.
Večer tátovi ukazuju kytaru, Petr mi ji nechal přez noc. Táta je nadšenej, celej večer na ni hraje. O kosmickém vypínači jsem raději pomlčel.

Dochází mi fotky, škoda toho zničeného archivu.
Našel jsem akorát tyto tři. Jirkou Míkou a Milanem Najšelem jdeme dělat Mikuláše. Ještě že ta fotka není barevná, ta noční košile byla ružová, místo křídel jsem měl závoj. Všichni mi řikali princezno! Peklo.
Na všechny další Mikuláše už jsem byl jen za čerta. Mnohem lepší! 

Creative Commons License
This work, unless otherwise expressly stated, is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 3.0 Czech Republic License. Terms and conditions beyond the scope of this license may be available at jahelka.info.

1 komentář

  1. Jé, červené Tornádo…to v mojí minulosti sehrálo taky zcela zásadní roli. Bohužel jsem napoprvé hru na kytaru vzdal a když jsem se k ní o pár let později vrátil, bylo to velice záhy potom, co táta usoudil, že má Tornádo doma vlastně zbytečně a po všech těch letech ho odnesl do bazaru…doteď mě strašně mrzí, že jsem se ke hraní nedostal dřív, byla to úžasná kytara.